Název

Legendy divokého západu 3.den (ÚT 20.7.2021)

Popis

Den se odíval už od rána do chladného pláště. I ptáci klepali kosu schovaní kdesi v teple hnízd a jen semtam se ozval zpěv některého opeřence. Náhle zaduněl vzduchem zvuk reproduktoru ohlašující ranní budíček. Tentokráte už zastihl spící většinu očí a jen málokteré po prvních zvucích tónů nemžouraly zpod peřin jako čerstvě vyoraná myš. Tempem rozběhu operačního systému na starém počítači 486 jsme postupně začali nový den. Po vydatné snídani jsme už byli čilejší a netrpělivě jsme čekali, co nás čeká u slepého barmana Johnieho Walkera. Úkol zněl jasně - pomoci s dopravou vody pomocí stříkaček, chudák starý barman už na to nevidí. I když naše oči jsou skoro stejně dobré jako oči elfa zřícího pochod armád z Železného pasu, stejně byl úkol trefit kyblík tekutinou chvílemi až nadlidský. Nakonec jsme byli úspěšní a i když něco málo zůstalo v okolí, nejednalo se naštěstí o skotskou tekutinu řady Red Label a tudíž nám to nedělalo starosti. Po úspěšně zakončené práci jsme se každý vydali za nějakým sportem - někteří k nepochopení dámské části tábora honili jako zběsilí merunu, jiní zase vybíjeli svou agresi na tenisovém míčku pomocí baseballové pálky, byli pak tací, kteří toužili dívat se na svět zhora a pokoušeli se zkrotit z tohoto důvodu chůdy. Dámy naopak nepohrdly možností zkrášlit neřízeným způsobem svoje obličeje a daly průchod vlastní originalitě. A vytvořily si zároveň neproniknutelný argument, proč mají právo jít co nejdříve do sprch. O tom, že by malování bylo válečné, popř. že by nalákalo některé muže blíže, jako se děje u některých živočišných druhů, však nemáme žádné zprávy.
Po obědě jsme dávali dohromady vtípky koktavého Billa Boarda, o němž legendy mimochodem praví, že rád postával okolo silnic a nechával se okukovat zvědavými řidiči. Při následné aktivitě "obr, trpaslík, čarodějnice" jsme si úspěšně otestovali, že pokud chceme, s úspěšností hraničící s jistotou jsme schopni určit, jaké "znamení" dá protější skupina a my dáme to stejné.
Večer jsme začali nácvikem dalších kroků do kovbojského tance. Za chvíli budeme na takové úrovni, že si dovolíme pozvat na tanec i princeznu Droběnu, aniž by s námi zametala. Nejtěžším úkolem dnešního dne pak byla naše brigáda u místní tiskárny v Dallasu. Jelikož ještě nebyla vynalezena kopírka, museli jsme ručně překreslovat obrázky. A aktivita to byla nejtěžší z toho důvodu, že se při ní muselo celou dobu mlčet. Pokud někteří rodičové nevěříte, že vaše dítě dokáže být hodinu potichu, můžeme vás ubezpečit, že dnes nastal den, kdy to zvládlo. Jakž takž. A téměř bez mučení. Pak jsme mlčení zahnali hlasitým zpěvem s kytarou a vydali se rychlým krokem do chatek. Někteří ale bohužel ne za spánkem, což muselo být po zásluze slovně trefnou výtkou potrestáno - snad si dají všichni výtečníci už říci - ze způsobů uspávání už pak jedině zbývá asi jen přesně mířená rána pánví do lebky, jak to propaguje princezna Locika. Tak dobrou noc a zítra zase vzhůru mezi greenhorny a saloony!

P.S. Za technické potíže se zobrazením fotek ze včerejšího dne se omlouváme - autor textu večer skoro usnul nad notebookem a omylem album zamknul. Bude-li se situace opakovat, autor sám sebe potrestá odřeknutím si sladkého na 1 hodinu

Nastavení