Název

Legendy divokého západu 9.den (PO 26.7.2021)

Popis

Devátý den tábora. Síly ubývají jako nutella ze skleničky skrytá před ostatními členy rodiny a přesto však pokoutně všemi vyjídána, což se projevuje hlavně v tom, že ranní budíček probíhá tak, že po spuštění hudby a zaklepání na chatky je odpovědí jen tiché mlčení, popř. chrápání. Na rocvičku trvalo většině dobrovolníků dojít skoro půl hodiny, což je zatím rekord tábora - i v dešti byl doběh doborovolníků svižnější. Naštěstí nás do nového dne naladilo dobře horké kakao a taky vědomí, že už brzy se setkáme s milovanými rodiči, postelemi, domácími zvířátky, našimi počítači a rychlou Wi-Fi.
Dopolední aktivitou bylo rozdělávání ohně. Věc, která se jeví běžnému člověku jako naprosto triviální záležitost však byla lehce znepříjemněna jak omezeným počtem sirek, tak také tím, že celou noc pršelo a všechno dřevo bylo mokré jako podlaha na vojně poté, co byla čerstvě umyta. Dřevo jsme také museli ručně nosit z lesa a nebylo možné použít ni pevného podpalovače, ni žádného výtisku bulvárního tisku, který by urychlil počáteční iniciaci plamene. Stálo to hromadu času a byli jsme od kouře vyuzení jako kus masa vložený za tímto účelem do komína, avšak nakonec jsme všichni byli úspěšní a přepálili jsme každý tým provázek, aniž bychom u toho zapálili sebe či kamarády.
Odpoledne jsme si každý tým hodil šesti příběhovými kostkami a následně jsme se chopili funkce scénáristy i režie a vytvořili společně večerní představení pro pobavení ostatních. Výsledky našeho snažení můžete shlédnout ve videích mezi fotkami. Jen je nutno upozornit, že z důvodu omezení velikosti nahrávaného videa na server Rajče byla většina našich výtvorů schválně rozhozena do několika souborů. Je také možno, že některé výtvory budou nahráty až zítra, neboť rychlost, s jakou se videa na server nahrávají, se občas blíží rychlosti pohybu hlemýždě, kterýžto upíjel celé odpoledne zlatavý nachmelený mok prokládaný R(ychlou)U(niverzální)M(edicínou)em. Po jednotlivých vystoupeních jsme opět naladili naše hlasivky a zpěvem buď rozbrečeli ostatní návštěvníky areálu, nebo vyhnali všechny myši, jak kdo, ale užili jsme si to.
Večer pak patřil tradiční "svíčkové". V nervy drásajícím souboji jsme v temném večeru přenesli do našeho tábořiště atmosféru olympijských her a závodili téměř až do úplného vyčerpání. Vzduchem létaly plameny - naštěstí však pouze od svíček v rukou závodníků. Sláva vítězům, smrt, tedy vlastně čest poraženým.
Jelikož se žene bouřka, tento text bude rychle končit, dokud funguje signál a elektřina. Zítra se vám opět ohlásíme z divokého západu.

Nastavení